Černá Hora: na cestě k nezávislosti?

Abstract

Svazová republika Jugoslávie, vyhlášená v roce 1992, se momentálně nachází na osudovém rozcestí, neboť parlament Černé Hory připravuje vyhlášení referenda o nezávislosti. Ačkoli společný stát zachoval ve svém názvu slovo Jugoslávie, vznikl fakticky jako srbský nár odní stát. Jak se ukázalo, toto pojítko bylo příliš slabé. Obě členské republiky - Srbsko a Černou Horu - však od sebe zvláště po skončení války v Bosně a Hercegovině stále více oddalovaly jak odlišná zahraničněpolitická orientace a národnostní politika, t ak i ekonomická politika. Rozhodující pro další fungování federace se ukázala nemožnost shodnout se na jednotné ekonomické politice po roce 1996, což vedlo až k zavedení vlastního monetárního systému v Černé Hoře. Válka s NATO v roce 1999 a zavedení mezinárodního protektorátu nad Kosovem stavbu federace dále uvolnily, takže namísto federace je fakticky konfederací. Postavení Černé Hory lze srovnat s postavením Slovinska v bývalé Jugoslávii nedlouho před vyhlášením nezávislosti. Černá Hora má v současné době kromě monetárního systému např. vlastní diplomatickou síť a kontroluje hraniční přechody, neodvádí žádné příjmy do federálního rozpočtu ani z něho nečerpá. V současné době zmizela pádem Miloševičova režimu v Srbsku hlavní překážka. Černohorské vedení však nemá zájem opětovným podřízením se federaci vzdát se politického vlivu, který si v mezidobí získalo. Po pádu režimu se navíc nemusí obávat ozbrojeného zásahu proti odtržení. Proto urychluje postup směrem k vyhlášení nezávislosti. Za současného stavu jsou tři možná východiska: reforma federace, a tedy nová dohoda mezi představiteli Srbska a Černé Hory, fakticky "čtvrtá" Jugoslávie; dále konfederace - svazek dvou suverénních států; nebo dva zcela nezávislé státy. Vzhledem k průzkumům veřejného mínění se pravděpodobně většina voličů v případném referendu vyjádří pro nezávislost. Je však žádoucí, aby referendum neohrozilo cestu Srbska ani Černé Hory k demokracii. Mezinárodní společenství by proto obě strany mělo přivést k jednání o budoucnosti SR Jugoslávie a ke vzájemné dohodě, která by nebyla diktována pouze partikulárními, z vnitropolitické situace vycházejícími zájmy těch politických sil, které jsou momentálně v obou republikách u moci. Důležitost této otázky vzrůstá díky její provázanosti s problémem Kosova , neboť signatáři dohod o Kosovu byly jugoslávské orgány. V případě zpochybnění existence SR Jugoslávie tedy budou moci být rovněž zpochybněny.