Kandidátské země a institucionální reforma Evropské unie

Abstract

Dvanáct kandidátských zemí, které v současnosti vyjednávají své přistoupení k Evropské unii (EU), nebylo formálními účastníky loňské mezivládní konference EU o institucionální reformě, ale přesto měly na jejím výsledku značný zájem. Stať zkoumá stanoviska kandidátských zemí k institucionálním otázkám, o nichž se diskutovalo na této konferenci, a jejich snahy o ovlivnění závěrečné dohody, která byla dosažena na summitu v Nice v prosinci 2000. Kromě toho analyzuje, jak budou dohodami dosaženými v Nice ovlivněny zájmy kandidátských zemí z hlediska jejich budoucího členství v EU. Stanoviska kandidátských zemí k jednotlivým otázkám projednávaným na konferenci vykazovala značnou míru shody, a to s výjimkou Polska, jehož názory se od ostatních kandidátských zemí značně lišily v otázce rozdělení hlasů v Radě EU. V tomto ohledu odlišné postoje kandidátských zemí reflektovaly rozdíly mezi velkými a malými členskými státy EU. Klíčovou otázkou pro všechny kandidátské země bylo zachování práva každého členského státu nominovat svého národního zástupce do Komise. Postoje kandidátských zemí byly vyjádřeny v pozičních dopisech, k jejichž prezentaci byly vyzvány Unií. Kandidátské země byly po celou dobu trvání konference informovány o vývoji jednání členským státem předsedajícím EU. Na summitu v Nice byly jejich zájmy reprezentovány zejména Komisí a vládami některých sympatizujících členských států. Nejvýznamnější skutečností pro kandidátské země bylo, že summit v Nice ukončil jednání konference a otevřel cestu k rozšíření EU. Institucionální změny dohodnuté na summitu v Nice budou také ovlivňovat stanoviska a zájmy kandidátských zemí po jejich vstupu do EU. Vzhledem k minimálnímu rozšíření oblastí pro hlasování kvalifikovanou většinou, ke zvýšenému práhu pro rozhodnutí kvalifikovanou většinou a k novým opatřením pro užší spolupráci by méně efektivní Unie mohla fungovat proti zájmům nových členů v tom případě, pokud by nespokojení profederalističtí členové začali prosazovat prohlubování integrace. Dohoda z Nice, včetně rozhodnutí o velikosti a složení Komise a rozdělení hlasů v Radě EU a křesel v Evropském parlamentu, bude také působit na vnímání Unie občany těchto zemí, a tím i na výši veřejné podpory pro vstup do EU. Kandidátské země proto doufají, že budou hrát klíčovou roli v následných diskuzích o budoucí evropské architektuře a že jim bude umožněna účast na mezivládní konferenci o institucionální reformě v roce 2004, k níž vyzval summit v Nice, nejlépe již jako plnoprávným členům EU akademické hodnosti: Ph.D. Foreign Affairs, University of Virginia ( 1988); M.A. Political Science, University of Georgia (1983); B.A. Political Science, University of Georgia (1981). V současné době je Associate Projessor, Pizer Chair in International Relations, Department of Political Science, Valdosta State University v Georgii (USA). Je předsedou Georgia Political Science Association a členem American Political Science Association, Southern Political Science Association, Georgia Political Science Association, European Community Studies Association, Council for European Studies, Conference Group on German Politics. Kromě toho je ředitelem projektu University System of Georgia-University of Munich EU Studies Web Course Project (červen 2000- srpen 2001) a členem Graduate Faculty, Valdosta State University ( 1998-2003 ). Zajímá se především o evropskou politiku a o Evropskou unii, jakož i o německou politiku a o mezinárodní a enviromentální problematiku. Bohatá publikační činnost.