Realistická alternativa? Spor o Kurily

Abstract

Teoretický základ stati je zaměřen na kontrastující rozdíly uvnitř realistických teorií. Aby bylo možné definovat tezi studie, její autor se pokouší identifikovat nový realistický přístup, který se vyvinul v rámci Waltzova neorealismu. Základní rozdíl mezi neorealismem a teorií nazvanou postklasický realismus vidí v rozdílném chápání motivace jednání států na mezinárodní scéně. Jestliže Waltz říká, že státy jednají na základě pouhé existence moci, postklasický realismus tvrdí, že státy spíše zhodnotí pravděpodobnost ohrožení dříve, než podniknou další kroky. Základním cílem stati je posoudit, zda se nová neorealistická alternativa skutečně dostatečně liší ve svých závěrech, aby mohla vyvolat hlubší diskuzi uvnitř realismu. Autorovým záměrem v empirické části stati je dokázat postklasickou tezi, že velká pravděpodobnost hrozby je nezbytnou motivací pro jednání států. Své závěry autor vyvozuje z pečlivého zkoumání rusko-japonských vztahů a zejména kurilského konfliktu. Tento konflikt se mu zdál jako obzvláště vhodný objekt empirické analýzy z několika důvodů. Jde o dlouhodobý spor, jehož počátky můžeme najít již v 19. století. Japonsko i Rusko prošly za poslední století zcela bezprecedentním vývojem a několika změnami vládních ideologií, ale přesto se postoje k problému Kurilských ostrovů příliš nezměnily. A motivace jednání aktérů se zcela zákonitě měnily podle vývoje mezinárodněpolitické situace. Najít společného jmenovatele takovýchto motivací je tedy vhodnou výzvou pro teorii postklasického realismu. Na základě výsledků analýzy je postklasický realismus vnímán jako teorie flexibilnější než neorealismus, schopná vysvětlovat a předpovídat chování států. Cesta k hlubší diskuzi uvnitř realismu je tedy otevřena.